Úvodní slovo Dr. Horpeniaka při vernisáži výstavy ze dne 8. června 2012

MARTIN MILFORT: FOTOGRAFIE

RETROSPEKTIVNÍ VÝSTAVA

Vážení přátelé, dámy a pánové, vzácní hosté,

mám velikou radost, když mohu pozdravit novou výstavu v těchto obnovených a rozšířených prostorách Muzea Šumavy. Těší mne, že nová výstava v našem muzeu je po delší odmlce opět věnována výtvarné (umělecké) fotografii, že autorem vystavených prací je dávný přítel, milovník Šumavy MARTIN MILFORT.

Kdosi z teoretiků umění tvrdil, že umělecká fotografie je výtvarné umění založené na estetice (na estetické teorii). AISTHETICOS znamená v řečtině vnímavost, cit pro krásu. Estetika je tak filozofická disciplína, zabývající se krásnem, jeho působením na člověka, lidským vnímáním pocitů a dojmů z uměleckých i přírodních výtvorů. S ohledem na tato tvrzení je zcela pochopitelná skutečnos t, že umělecký fotograf Martin Milfort zvolil jako inspiraci, jako objekt svého uměleckého tvoření, právě Šumavu, Šumavu, kterou bez jakýchkoliv předsudků vnímáme jako nejkrásnější českou krajinu.

Fotografův osudový vztah k Šumavě a inspirace v ní pramení také ze známé skutečnosti, že Martin Milfort je opravdovým a nefalšovaným Šumavanem, narodil se nedaleko odtud -  v Sušici. Je tedy Šumavanem „křtěným Otavou“. Ačkoliv pětadvacet let žil v Mariánských Lázních, na Šumavu se vracel o víkendech a na dovolenou, samozřejmě vždy s fotoaparátem. Šumava se mu stala hlavním, přímo životním tématem. Z těchto důvodů Martin Milfort rád a ochotně vyměnil Mariánské Lázně za Klatovy, odkud to na Šumavu je opravdu jen skok. Za motivy nejčastěji vyráží ze své chalupy nedaleko osady Keply, přímo v srdci Šumavy. Přátelé jej pamatují z dřívějších dob, kdy za krásami rodného kraje neúnavně putoval pěšky, jen tak s batohem se stativem a fotoaparáty na zádech.  V posledn&iacut e; době samozřejmě častěji využívá automobilu, ale i tak na některá odlehlá místa v šumavské divočině je nutné dojít pěšky a to s nákladem velkoformátových přístrojů, což není vůbec snadné. Je vyznavačem ranního osvětlení a tak například ( jak snad mohu prozradit) v létě vstává už kolem třetí hodiny.

Vlastně už víte a tušíte, Milfort dává přednost technické kvalitě snímků a tedy velkým formátům. Od tvůrčích počátků patřil jeho zájem především kvalitám a přednostem černobílé fotografie. Také i jeho prvotní úvahy o jednotlivých snímcích, fotografických cyklech nebo knihách patřily černobílému uměleckému vyjádření. Náš fotograf často mluví o svém specifickém fotografickém portrétu krajiny, která je mu domovem a o níž chce něco podstatn&eac ute;ho říci. V jednom z rozhovorů připomíná: „Osobně jsem přesvědčen, že černobílá fotografie je v případě pravdivého portrétu našeho nejstaršího pohoří tou správnou volbou.

Na jiném místě dodává: „Nemám nic proti jakékoliv technice fotografování, je to „forma vyjádření“. Vyhovuje mi klasická fotografie a pokud je to možné, co největší výchozí formát černobílého negativu i barevného diapozitivu.

Při snímání v těžkém terénu je to méně pohotové a méně pohodlné, o to více vám však zůstává času na přemýšlení o motivu…Ušlechtilá krajina si nezaslouží povrchní přístup…Já bych chtěl černobílou i barevnou fotografií oslovit lidi citlivější a vnímavější, a těm, kteří na Šumavě žijí, připomenout jedinečnost této krajiny…

O „umění“ v souvislosti se svou prací nepřemýšlím, ať to řeší ti, kteří na to mají příslušné vzdělání…Mne uspokojuje pobyt v přírodě, její dokonalejší poznání a příjemný pocit z tvůrčí práce.“

Rád doplním, že s rozvojem barevného fotografování, zejména od počátku 90.let našel Martin Milfort i v této oblasti významnou možnost svého uměleckého vyjadřování. Přesvědčit nás o tom mohou některé jeho obrazové publikace, například Šumava romantická.Jak sám říká, nejde mu o vnější popisnost, ale usiluje o vystižení „ducha Šumavy“. V tomto tvůrč&iacut e;m hledačství je Milfort blízký Josefu Váchalovi, který se soustředil na sugestivní líčení krás velebné Šumavy, které nacházel především na cestách neznačených, v místech, kudy nepřešla noha turistova. Tak i náš fotograf může popisovat mlhy v labyrintu lesů, nádherné svítání na Roklanu, adventní nálady na slatích, jarní tání na bystřinách i rozjasněný sklonek pozdního léta, kdy je prý Šumava nejkrásnější.

Podobně jako romantické malíře minulosti tak i Martina Milforta fascinují bizarní detaily přírody a krajiny jako roztodivné tvary kořenů a kmenů, nakupené kameny na Vydře atp. Na mnoha snímcích se setkáme s pečlivě prokreslenými strukturami přírodních detailů – trav,lesních interiérů či kamenů. Přitažlivé snímky jsou z prostředí šumavských plání, nad nimiž se táhne horské pásmo hraničního hřebene.

Milfortova tvorba se dotýká i člověka na Šumavě. Dochází k smutnému sdělení, že starosvětský život tradičních obyvatel tu patří nenávratně do minulosti. Ve fotografiích k tomu minulému životu odkazují pouze reálie, poslední zbytky starého světa, to, co bych nazval slovy básníka „smutek věcí opuštěných“.

Velice si vážím Milfortova láskyplného a pokorného vztahu k Šumavě, ke krajině jeho ( našeho) srdce. Přemýšlím nad jeho slovy: „Kultura vychází z této krajiny.“ Milfort nás přesvědčuje o tom, že Šumava – jako „Země zamyšlená“ se opravdu stala krajinou jeho nitra, že je mu „zemí zaslíbenou“, do které chce přivést i vás všechny, kdo jste přišli na tuto retrospektivn&iacut e; (a svým způsobem „bilanční“) výstavu. Expozice zahrnuje výběr z tvorby od počátku 70.let, tedy průřez tvorbou uplynulých 40 let. Především Vás, kteří sledujete tvorbu našeho fotografa už delší čas, jistě zaujmou snímky nejnovější, například fotografie z oblasti sousedního Bavorského lesa (z míst mezi Roklanem a Falkensteinem) – objevný cyklus příznačně nazvaný „Sochy na Schachten“. Některé nové snímky reagují a originálně zachycují nové pohledy a výhledy, které se na horní Šumavě otevřely například po nedávných přírodních katastrofách, po Kyrilovi, kůrovci…  Po zásluze oceňuji i velmi citlivé rozčlenění, ladění, kompozici, instalaci současné výstavy…

Myslím, že více než mluvit se na naší výstavě sluší tiše, vnímavě a pozorně se dívat na díla pokorného šumavského poutníka, vybraného znalce šumavských krás, který prostřednictvím svého zralého díla nám tlumočí jedinečné zážitky ze svého přebývání a rozjímání ve stále nádherné a velkolepé krajině naší milované Šumavy.

Comments are closed.