Unikátní přírůstek do sbírek Muzea Šumavy

Muzeum Šumavy získalo v roce 2008 do svých sbírek unikátní vázy, které s významnou finanční podporou Plzeňského kraje zakoupilo na Slovensku. Jde o dvě stříbřené vázy, které jsou v evropském kontextu zcela ojedinělé a mají zároveň bezprostřední vztah k historii Šumavy. Bohaté a významné sbírky skla Muzea Šumavy se tak po nedávno získané Schreiberově sbírce skla obohatily o další cenné přírůstky. Muzeum Šumavy v současné době vlastní jednu z největších sbírek stříbřeného skla na světě a nově získané vázy tuto kolekci rozhodujícím způsobem obohacují. Patří totiž k nejluxusnějším dochovaným předmětům ze stříbřeného skla v Evropě.

Vázy jsou zhotoveny technikou redukčního způsobu stříbření, která byla a je používána především u zrcadel. U váz, misek a jiných předmětů se uplatnila od poloviny 19. století. V Evropě byly luxusní stříbřené předměty módní zhruba do 70. let 19. století, později se technika uplatnila především při výrobě svícnů a figurek pro široké lidové vrstvy (tzv. stříbro chudých).

Samotná historie těchto váz je velice zajímavá. V roce 1864 se konala slavná a v kontextu šumavského sklářství vpravdě královská svatba. Ženichem byl tehdy čtyřiadvacetiletý Josef Eduard Schmid, syn bohatého majitele skláren u Kašperských Hor, který v tuto dobu zahajoval provoz v nově vybudované sklárně v Anníně. Nevěstou byla dvacetiletá Anna Kraliková, dcera Wilhelma Kralika, majitele sklárny v Lenoře a dalších závodů na východní Šumavě. Mladý pár dostal mimo jiné jako svatební dar také dvě bohatě dekorované stříbřené vázy, které jim daroval kmotr nevěsty a přítele ženichova otce. Tímto přítelem byl Wilhelm Hofmann z Prahy, majitel jednoho z nejlepších rafinérských závodů v Evropě. Mladému páru postupně narodily tři dcery z nichž jedna – Josefina, se asi roku 1895 provdala za sklářského mistra Bélu Poka a jako svatební dar dostala od své matky zmíněné dvě stříbřené vázy. Josefína však záhy zemřela a její manžel s dcerou odešel poté z Annína na slovenskou sklárnu Zlatno, kde se znovu oženil. Vázy tak putovaly na Slovensko. Další desetiletí byly v rodině předávány jako svatební dar nejstarší dceři a vystřídalo se celkem šest generací, než je získala jejich poslední majitelka, od které je Muzeum Šumavy v říjnu 2008 zakoupilo.

Vázy byl špičkovým dílem své doby. Dochovaly se v prakticky nepoškozeném stavu a jejich malovaný dekor inspirovaný uměním Dálného východu je proveden s mimořádnou precizností a jemností. Jednání o jejich zakoupení trvala zhruba čtyři roky, protože rodina má k vázám i dnes hluboký vztah a byli ochotni je prodat pouze Muzeu Šumavy, jako jediné instituci, u které je zřejmé, že v ní najdou odpovídající místo.

Muzeum Šumavy dostalo po druhé světové válce darem od posledního majitele annínské sklárny Františka Novotného většinu předmětů z panského domu v Anníně a také část vzorkovny a skla z rodiny Schmidů. Součástí byla i galerie portrétů rodiny a další dokumenty. Vázy, které se po téměř 150 letech vrátily na Šumavu, se staly významnou součástí tohoto souboru předmětů. Od roku 2009 jsou vystaveny ve stálé expozici šumavského sklářství v Muzeu Šumavy v Kašperských Horách.

© Zdeňka Řezníčková

Comments are closed.