Muzeum v Kašperských Horách bylo založeno před 90 lety

Muzea nepochybně patří k základním kamenům civilizace a kultury. Z generace na generaci uchovávají nenahraditelné poklady kulturního dědictví, které by bez jejich úsilí zmizely jednou provždy. Muzea patří k nejstarším stránkám vzdělanosti, přispívají k rozvoji věd a umění, jsou významným nástrojem vědecké, vzdělávací a osvětové práce. Mezi muzei šumavského regionu zaujímá významné postavení komplex Muzea Šumavy, který vznikl v roce 1967 spojením původně městských muzeí v Kašperských Horách, Sušici a Železné Rudě.


Vlastivědné muzeum

Důležitou součástí celku Muzea Šumavy je muzeum v Kašperských Horách , které patří k nejnavštěvovanějším muzeím v České republice. Od samotného počátku své existence vyvíjelo intenzívní sbírkotvornou činnost v oblasti střední Šumavy. Zaměřením a šíří svých aktivit často překračovalo úzký místní rámec. První kroky k jeho zřízení byly podniknuty už v první polovině dvacátých let minulého století, v době kdy se město připravovalo na oslavu svého 600.výročí, které připadlo na rok 1930. Založeno bylo údajně v roce 1924 a první své umístění našlo v prostorách bývalé odborné školy pro zpracování dřeva. Už ve svých začátcích mělo štěstí na pozoruhodné osobnosti, které přínosně zasahovaly do jeho osudů.

Za hlavního zakladatele tohoto vlastivědného muzea je považován ředitel místní měšťanské školy Rudolf Nowak, který v Kašperských Horách působil jako učitel již od roku 1898. Během několika prvních let existence muzea shromáždil přes tři tisíce sbírkových předmětů, prováděl památkářskou dokumentaci v městě i jeho okolí, pro muzejní expozici zhotovil řadu nákresů a plánků i čtyři metry dlouhý model hradu Kašperku. Ve sbírkách jsou dodnes uchovávány Nowakovy akvarely i oleje s motivy z Kašperských Hor a okolí. Své znalosti regionální historie, výtvarný talent i organizační schopnosti Nowak vynikajícím způsobem uplatnil v rámci příprav velkolepého historického průvodu, který při oslavách města v červnu 1930 demonstroval jeho šestisetletou historii. Dalším vynikajícím pracovníkem a pokračovatelem Nowakovým byl profesor kašperskohorské německé reálky Hans Kollibabe, známý svými četnými vlastivědnými články, organizováním společenského a hudebního života, kronikářskou prací a především svou činností sběratele lidové slovesnosti, zejména pohádek, pověstí i historek ze střední Šumavy, které vydával také knižně. Mimo jiné se věnoval také vlastní literární činnosti a hudbě. Za jeho působení muzeum získalo celou řadu cenných přírůstků zejména z oblasti lidové kultury, sbírky byly nově roztříděny a uspořádány. Díky profesoru Kollibabemu muzeum rovněž pečovalo o poměrně rozsáhlý městský archív.

Jako zcela výjimečnou aktivitu v předválečných letech je třeba u kašperskohorského muzea hodnotit úsilí o realizaci vědecké výzkumné činnosti v terénu. Ve třicátých letech toto malé vlastivědné muzeum organizovalo a z vlastních prostředků i veřejných sbírek financovalo archeologický průzkum keltských hradišť na Sedle u Albrechtic a na Obřím hradu u Popelné, který prováděla badatelka Dr. Kamila Streitová z Ústavu prehistorie Německé univerzity v Praze.

Muzeum pro Šumavu

V nelehké době bezprostředně po roce 1945 mělo muzeum opět štěstí v osobě příbramského rodáka učitele Emanuele Boušky, který muzeum úspěšně spravoval a vedl až do konce šedesátých let, dal mu novou náplň a cíle. Bouška nejen, že přes několikeré náročné stěhování sbírek uhájil existenci muzea, ale v nebývalém rozsahu sbírky vlastními sběry významně obohatil. Z vylidněných a devastovaných příhraničních území Šumavy se mu dařilo leckdy v posledním okamžiku zachraňovat ohrožené kulturní a přírodní památky. Významnými a početnými zisky rozšířil zejména sbírky skla, řemesel, zemědělství, starého a lidového umění, založil ojedinělou sbírku obrazů a grafiky se šumavskými náměty. Už při tvorbě expozic v dnešní budově č.p.140 na náměstí v letech 1953 – 1954 se uplatňovala koncepce muzea nejen městského, ale především regionálního muzea pro Šumavu. Dospělo se tak k rozhodnutí budovat i ta oddělení, pro které muzeum dosud nemělo materiál. Vytvářely se nové sbírky zejména z oborů přírodních věd – mineralogie, geologie, botaniky ale i zoologie, k čemuž se podařilo získat spolupráci předních odborníků. Díky svému obdivuhodnému rozhledu dovedl Bouška dobře a s efektem využívat odbornou pomoc z centrálních vědeckých institucí a to nejen pro oblast přírodních ale i společenských věd. Úloha kašperskohorského muzea jako regionálního ústavu pro Šumavu byla posílena zejména vznikem Chráněné krajinné oblasti Šumava v roce 1963. Muzeum už tenkrát neslo název „Šumavské muzeum“ a získávalo své návštěvníky zejména ze stále rostoucích řad turistů.

Charakteristickým rysem kašperskohorského muzea byl od padesátých let také čitelný zájem o výtvarné umění, který se projevil nejen budováním sbírky grafiky a obrazů se šumavskými motivy, pořádáním pravidelných výstav výtvarného umění, ale i konkrétní bezprostřední spoluprací s výtvarníky a restaurátory. Příkladem tu může být působení akademického malíře Aloise Moravce, který podle námětů muzea vytvořil v padesátých a šedesátých letech jedinečný soubor šumavských kreseb a olejů, které mají dnes rovněž význam dokumentární. Snad nejcennějším souborem děl inspirovaných Šumavou, který tenkrát přímo od autora získalo muzeum, jsou kresby, akvarely a barevné dřevoryty všestranného umělce Josefa Váchala včetně jeho unikátní grafické knihy Šumava umírající a romantická.

Sbírky, expozice, výstavy

Dosavadní stálé a průběžně stále aktualizované a doplňované expozice byly otevřeny po rozsáhlé stavební adaptaci muzejní budovy v roce 1980. Perspektivy pro tvorbu nových expozic a rozšíření výstavní činnosti muzeu dalo získání sousedního domu č.p. 141 v devadesátých letech. Zcela nová technická budova ve dvoře slouží především prostorami moderně zařízených depozitářů a kanceláří. Dobré prostorové podmínky do Kašperských Hor situují nejvýznamnější celosezónní výstavní akce Muzea Šumavy. Zvláštní hodnou mají expozice zpřístupňující nové poznatky přírodovědných výzkumů, nebo věnované ochraně šumavské přírody a krajiny. Tradicí se staly výstavy zpřístupňující bohatý sbírkový materiál vlastní ale i z jiných muzeí, galerií nebo od soukromých sběratelů. Stálý zájem patří prezentaci sklářské historie, vysokého i lidového umění, historických fotografií, památek na spisovatele Šumavy Karla Klostermanna… Z výstav lidového umění nejvíce zaujaly prezentace podmaleb na skle a místního betlemářství. Zcela originálním a technicky poměrně náročným projektem je cyklus uměleckohistorických výstav, věnovaných křesťanské ikonografii, který ve spolupráci s předním historikem umění – univerzitním profesorem Janem Roytem probíhá v muzeu už od roku 1992. K většině těchto výstav vyšly vícestránkové doprovodné publikace. Stálé expozice věnované přírodě a historii Šumavy ve výběru prezentují sbírkové bohatství muzea. Vedle rozsáhlé sbírky přírodnin jsou v kašperskohorském muzeu unikátní doklady k dějinám zlatorudného hornictví, dřevařství, sklářství a zemědělství, památky lidové kultury a umění, díla gotického i barokního řezbářství, obrazy a grafika se šumavskými motivy atd. Ve sbírce šumavského skla, která je svého druhu největší v České republice, vyniká zvláště soubor nádherných secesních váz ze sklářské manufaktury „Lötz-Witwe“ v Klášterském Mlýně u Rejštejna. V souboru pozdně gotických soch místního původu z rozhraní 15. a 16.století jsou zvláště ceněny práce anonymního Mistra Oplakávání ze Zvíkova z první třetiny 16.století, které patří k vrcholům českého středověkého umění.

Do Kašperských Hor je také soustředěna velká část odborné a publikační práce Muzea Šumavy. Přírodovědné oddělení tu má navíc na starosti stanici pro chráněné a ohrožené živočichy. Historické pracoviště se zde zaměřuje na regionální dějiny, dokumentaci, práci se sbírkami skla, výtvarného umění a lidové kultury. Vzhledem k rozsáhlosti stálých expozic, pravidelné výstavní činnosti a dalším kulturním aktivitám patří kašperskohorské muzeum k těm zařízením, která nestačí navštívit jen jednou.

PhDr. Vladimír Horpeniak

Muzeum Šumavy Kašperské Hory

Comments are closed.